Spokojenost ? Co to je ? A proč ne štěstí ?

Spokojenost je stav vyrovnanosti sama se sebou a vděčnosti za to, co v životě máme a co nebo kdo do něj přichází.

Absolutní štěstí podle mě neexistuje, štěstí je chvilkové, ale spokojenost může být trvalý stav. Spokojenost vychází z vnitřního nastvavení – bereme se takové jaké jsme, víme co je v nás dobré, ale víme i o svých  chybách a nedostatcích – pracujeme na nich. Naučily jsme se mít rády, odpouštět si a pochválit se..

Také je to určitá forma vděčnosti za život, co máme v životě, čeho jsme dosáhly, co nám přichází do života.  Víme, že každá situace či člověk má nějaký smysl v našem životě, že nás to má něčemu naučit,  ikdyby to mělo být připomenutí, že takle určitě ne :-)

 

Jeden člověk mi řekl:  „Ale ty nemůžeš být spokojená! Brzdí tě to na cestě k úspěchu!“

Nemohu s tím člověkem souhlasit, protože úspěch je pro každého něco jiného, pro mě to je i ten stav spokojenosti.  Sám nepřišel, musela jsem hodně (na sobě) pracovat.  Také musím stále pracovat na tom si ji udržet.

A na druhou stranu neznamená to, že když jsme spokojené s tím co máme, neusilujeme o lepší.  Cestu k cíli si můžeme užívat a  bavit se na ní.

 

Cíl je pro mě směr, kterým se vydám. Když dosáhnu cíle, najdu si jiný. Baví mě ta činnost, baví mě život, užívám si ho.

 

Opakem spokojenosti je nespokojenost – nic mezi tím. Tedy pokud nejsem spokojená s něčím nebo s někým musím to změnit. Někdy situace nebo lidé nejdou změnit, ale to co jde změnit je moje vnímání a přístup.  Mockrát se mi stalo, že zdánlivě patová neřešitelná situace se mým změněným pohledem,  změnila k mojí spokojenosti.  Jenom tím,  že  jsem hledala něco pozitivního na tom člověku či situaci, nebo jsem přemýšlela nad důvodem, proč se mi to děje či co mě to má naučit.

Život není perfektní, přináší problémy a těžkosti, ale každá situace nám může něco dát a naučit  nás.

Když jsem před lety zůstala s malou dcerkou sama, měla jsem pocit, že to je největší tragédie a propadala jsem depresím.
A pak to malé miminko vyrostlo a mě uteklo to nejhezčí miminkovské období. Tragédie nebylo to že,  jsem zůstala sama, ale nepoučila se ze situace. Nebyla jsem  vděčná za úžasnou holčičku a neužívala si každouchvili s ní.  Musela jsem dostat jinou životní lekci a díky ní jsem si začala uvědomovat, že mi život unikal mezi prstama.

Ale to je jiný příběh. Už teď se, ale můžete těšit na článek: Přestaň čekat na „AŽ“ a začni žít „TEĎ“,  kde Vám ten příběh povyprávím.
Každopádně od té doby jsem si začala vážit toho, co do mého života přichází a co mám, protože ZÍTRA to být nemusí.

Vaše Ála

 

Co vy na to? Komentujte, sdílejte, lajkujte :-)